Druhý den byla neděle, nádherné počasí a náš cíl byl jasný. Vyrazíme na Praděd. Až nahoru vede asfaltka, čili se tam dá dojít i s kočárkem. My měli s sebou našeho croozera a během celé dovolené se ukázalo, že to byla super volba. Z Ovčárny to na Praděd není daleko, Ondra by to měl v pohodě zvládnout - jsme si říkali...
Napřed jsme jeli do Karlovy Studánky. Tam jsme si to prošli, nakoupili turistické známky, já s Ondrou jsme ochutnali léčivý pramen, všichni jsme si dali výbornou polívku v chlebu a taky jsme odháněli spoustu dotěrných vos. Ale hlavně jsme se nadýchali údajně nejčistšího vzduchu ve střední Evropě. No nádherně tam bylo, to jo :-)))
Autobusem jsem se nechali vyvézt až k Ovčárně a odtud jsme už šlapali po svých. Marťa se tedy vezl a Ondra celou cestu víc či míń skuhral, že už nemůže, že ho bolí nožičky, že nemá sílu a že opravdu NUTNĚ potřebuje taky naložit do vozíčku.
"Ne ne ne, jenom hezky šlapej po svých, ty to zvládneš a až dojdeš nahoru, budeš borec! To budou babička a dědeček čučet!"
Je fakt, že vrchol je vidět téměř celou cestu, nějakým způsobem jsme se k němu blížili, ale ne dostatečně rychle, aby to Ondru celou cestu motivovalo. Marťovi se naopak ve vozíčku moc nelíbilo, takže kus šel po svých a Ondra se v tu chvíli samozřejmě svezl moc rád. Martínka jsem tedy musela kontrolovat, protože měl tendenci jít z kopce dolů a ne nahoru... No prostě - cestu na Praděd jsme nějak zvládli a nahoře byl na sebe Ondra neskutečně pyšnej! My s taťkou teda taky :-)))))
Samozřejmě jsme si koupili turistickou známku a výtahem vyjeli nahoru na vyhlídkovou věž. To byl rozhled!
Nahoře jsem si dali svačinku, kluci se tam vylítali až až. Marťa v jednom rohu objevil hasičák a bylo velké štěstí, že já jsem s ním Marťu objevila dřív než zjistil, jak by se dal použít :-) Kluci byli docela unavení, tak jsme je zkusili oba naložit do vozíku. Napřed za sebe jak vagonky, ale to se neosvědčilo. Nakonec se usadili vedle sebe - sice měli fakt málo místa, ale ani se neškádlili a za chvíli usnuli.
Cesta dolů trvala daleko kratší dobu, na poslední autobus z Ovčárny jsme měli poměrně velkou rezervu, tak jsme si s taťkou dovolili ten velký luxus, že jsme zašli na Barborku na kafe. No když už děti spí, tak se toho musí využít :-)))
Tentokrát byl úlovek známek velmi slušný, pro nějaké jsme se stavovali ještě cestou zpět :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat