Koza

Ondra chodí ve středu do sportovek. Moc ho to baví - vylítá se, protáhne tělo, naučil se hrát třeba vybišu, kterou si zamiloval. Ale samozřejmě používají i různé sportovní náčiní, které je pro něj úplně nové a zcela neznámé...

Když jsme ho tuto středu s Martínkem vyzvedávali z družiny, tak nám ještě na chodbě školy jako velikánskou novinku hlásil: "Mamíííí, já jsem přeskočil KOZU!"

No páni, tak oni už skáčou přes kozu, pomyslím si a nevyhnu se vzpomínkám na své vlastní hodiny tělocviku. Tohle mi tehdy docela šlo (ale dnes nevím nevím) a tak zjišťuju podrobnosti: "Ondro, tak to jsi teda borec. A skákals skrčku nebo roznožku?"
Dozvídáme se, že skrčku. A roznožku taky. A odráželi se na můstku.

Do hovoru se vkládá Martínek: "Mamííí, co je to skrček?"
Pobaveně vysvětluju, abych Marťovi trochu rozšířila obzory. 

Už sedíme v autě, Ondra pořád nadšeně vypráví, jak skákali přes kozu a jak mu to šlo, takže je mi jasné, že "koza" byl zážitek dne.

A v tom Martínek pokládá zásadní otázku, která mu evidentně šrotuje v hlavě od prvního okamžiku, kdy Ondra o koze začal: "Ondro, a ta koza byla živá nebo mrtvá?"

Domácí jogurt

Pořidila jsem nám domů jogurtovač. To, že něco takového existuje, vím samozřejmě už dlouho. Dokonce jsme jeho pořízení už několikrát zvažovali a abych pravdu řekla, vlastně ani netuším, proč jsme si ho nepořídili už dřív. Teď vím, že odkládání jeho koupě byla chyba, protože tuhle skvělou věcičku jsme měli mít doma už dávno :-)

Rovnou jsem objednala i náhradní skleničky - přecejen pár je jich v lednici, pár v myčce a my čtyři máme velkou spotřebu :-)

základní recept

1 litr pasterizovaného mléka 

150 g bílého jogurtu s živými kulturami (složení jen mléko, mléčná bílkovina a jogurtová kultura)

Mléko beru z automatu, tak ho za stálého míchání nechám projít varem a pak strčím kastrol s mlékem do většího se studenou vodou a stále míchám a míchám až je mléko zchládlé tak, že je sice teplé, ale vydržím v něm mít (čistý) prst, tedy cca 38-40 stupňů. 

Nemíchám-li při vaření - mléko se 100% připálí. Nemíchám-li při chládnutí, vytvoří se škraloup, který pak zbytečně vyhazuju. 

Do zchládlého mléka vmíchám jogurt a směs hned liju do skleniček, které dám bez víček na 8 hodin do jogurtovače.

Cena - mlíko z automatu 15 Kč, malý jogurt kupovaný v lídlu 3,50. Dostávám se na cenu pod 3 Kč za 160 g bílého jogurtu. Samozřejmě můžete dát hollandii nebo choceňský apod. - jsou sice o něco dražší, ale cenově jsme stále pod 4 Kč za skleničku. Dá se uspořit, když koupím třeba 500g balení jogurtu a rozdělím ho na 2-3krát.

sladký jogurt (spíš jen nasládlý)- zatím náš TOP 01

1 l mléka + 150 g bílého jogurtu + 1/2 plechovky salka (v lídlu 29,90)

cena - cca 5 Kč za 190 g jogurtu, cca 680 kJ na skleničku

karamelový

přidat 1/2 plechovky karamelového salka

kávový

do mléka přidat 3 lžičky kávovinové směsi Caro

čokoládový

v mléce rozpustit 100-200 g čokolády na vaření (na mírné obarvení stačí i 2 čtverečky, ale chuťově to není poznat)

kakaový

v mléce rozpustit přiměřené množství granka, tak nějak dle chuti

TRIKY a TIPY

1) doma vyrobený bílý jogurt můžete použít jako základ pro další várku

- údajně je vhodné jej použít max 2-3krát

2) na domácí jogurt lze použít i sušenou jogurtovou kulturu - ale co jsem hledala na netu, tak to vychází výrazně dráž než použití bílého jogurtu

3) aby byl jogurt hustší, je vhodné přidat buď

- 2 až 4 lžíce sušeného mléka - ovšem 400 g sušeného mléka stojí cca 80 Kč, což je teda dost :-( navíc při delším skladování často hrudkovatí

- zahuštěné kondenzované mléko, nejlíp z plechovky, které má 9% tuku - na netu píšou, že stačí pár lžic, ale moje kamarádka, která jogurty dělá více než 10 let, radí dávat cca 1/2 plechovky

- vyzkoušela jsem i přidání 1/2 plechovky salka a cca 1/4- 1/3 kondenzovaného a chuťově je vynikající. 

Přidáním kondenzovaného mléka, ať už salka nebo neslazeného, se sice cena za skleničku zvyšuje o 2-3 koruny, nicméně jogurtu je pak v každé skleničce o cca 30 g více a stále vychází výrazně levněji než kupovaný.

4) pro jemnou konzistenci doporučuju 

- důkladně všechny ingredience promíchat, třeba metličkou nebo ponorným mixérem, protože husté jogurty a sušené mléko často zůstává v hrudečkách

- pro jistotu nalívat jogurtovou hmotu do skleniček přes sítko

5) nalévání do sklenic

- určitě naběračkou a je vhodné použít nálevku na zavařovací sklenice - není to klasický trychtýř, ten má dole "šťopku", zato nálevka je dole širší a skvěle padne do hrdla skleničky, vy si skleničky nepolijete a v jogurtovači se vám tak nic nepřipeče

- no a jak jsem už psala výše - při ne zcela hladké konzistenci mléčné hmoty je vhodné použít sítko - ručím za to, že jogurt se pak opravdu bude rozplývat na jazyku

6) ochucování

- místo salka lze přidat jen cukr (vanilkový, třtinový) nebo med, případně javorový sirup

- dolů do skleničky můžete dát marmeládu (nejlíp domácí), ale můžete ji přimíchat až do hotového jogurtu

- do skleničky můžete přisypat i trochu musli (zatím mám vyzkoušeno až do hotového jogurtu, ale nevidím důvod, proč jej nedat už na dno)

- lžička mandlové moučky a opět buď do hotového jogurtu nebo i na dno skleničky

Fantazii se meze nekladou, použít můžete i různé sirupy nebo třeba nutelu. Jen čerstvé ovoce se doporučuje dávat až do hotového jogurtu, snad kvůli procesu zrání. 

Budu ráda, když mi do komentářů napíšete, jaké jogurty nejvíc chutnají Vám, a ocením, pokud přidáte nějaký svůj recept či vychytávku :-)

Slovní úloha

Ondra začal ve škole počítat slovní úlohy. A k nim patří i odpovědi psané celou větou.

No a u téhle jsme se s taťkou moc a moc pobavili, že jsme si to museli zvěčnit.

Ondra plakal, bylo mu líto, že se smějeme. 

Ale já věřím, že za pár let se tomuhle zasměje i on :-)

Nejtěžší práce na světě

Nejde nesdílet.... 

Jsem dobrá. A Ty taky, mami.... Díky :-)

Jeden takový citát...

"Emil Zátopek své sny nejen snil. On každý den udělal něco, aby je splnil."

Když se řekne Zátopek a Helsinky 1952, je to myslím jasné. Tři zlaté oympijské medaile. 

Pro mě je to synonymum obrovské touhy, vytrvalosti, píle a neskutečné dřiny...  

Jsou dny, kdy si můžu pořád dokola pouštět jeho nádherný finiš na 5 km, kdy to nevypadalo dobře, ale on to prostě nevzdal... A právem vyhrál.

Je důležité mít své sny. 

Ale ještě důležitější je za nimi jít a pro jejich splnění něco udělat... 

Každý den něco, třebaže jen něco malého. 

A ono to půjde. Věřím tomu....

https://www.stream.cz/sportovni-okamziky/669313-emil-zatopek-sokuje-svet-1952

Tvarohové tyčinky s balkánem

To je tak. 

Teta Marcela nám k Vánocům dala balíček vlastnoručně upečených slaných tyčinek. Teda ony to nebyly tyčinky, ale vykrájené tvary puzzlíků, což vypadalo velmi efektně. A chutnalo to ještě líp. Zmizly kosmickou rychlostí....

Než jsem si řekla o recept, který tu vyzrazovat nebudu, dopátrala jsem se na netu k tyčinkám velmi podobné chuti a o ten se podělím moc ráda.

250 g hery

250 g tvarohu ve vaničce

200 g balkánského sýra

cca 350 g hladké mouky

koření - já dala pravé provensálské, které mi z Francie přivezli teta Klára a strejda Jirka.

Vše smíchat v nelepivé těsto, vyválet cca na 5 mm a vykrajovat tvary, ty potírat vajíčkem a péct na 200 stupňů cca 10-15 minut, no podle velikosti

koření můžete dát přímo do těsta nebo sypat až nahoru na vajíčko.

Balkán lze vynechat, mouky se pak dává 250 g, ale zase to pak chce přisolit  Určitě lze zaexperimentovat s nivou. Koření nechám na Vás - zkoušela jsem s grilovacím, s oregánem atd... no prostě co Vám chutná :-)

Razítkové sušenky

To jsem si tak před Vánocema prohlížela katalog Tescomy, uviděla jsem razítka na sušenky a rázem jsem si uvědomila, že právě toto mi celou dobu scházelo ke štěstí, že zrovna tyhle razítka strašně moc nutně potřebuji, chci a prostě je musím mít - nejlíp hned... Abych byla přesná, taky jsem strašně moc nutně potřebovala nastavitelný váleček na těsto, s kterým každá ženská i chlap dokáže vyválet těsto požadované výšky. 

Teď mám obojí a musím říct, že nelituju ani jednoho :-)

Váleček jsem dokonale využila při vánočním pečení a sušenky - ty teď peču opravdu často. Ondrovi dávám skoro každý den s sebou do školy na svačinu, Marťa by je mohl jíst na kila a nám s taťkou taky chutnají.

Receptů je na netu spousta, jedlé jsou všechny, některé nám zatím chutnaly víc, některé míň. S některým těstem se pracovalo líp, s některým hůř a s některým tak strašně špatně, že druhý pokus opakovat nebudu. Některé recepty nejsou pro razítkové sušenky úplně vhodné - buď se těsto při pečení rozlije a razítko pak není "čitelné" nebo je v těstu prdopeč či soda a to zase vyskočí do výšky a opět se deformuje obrázek. Některé těsto se tak strašně lepilo, že se mi s razítkem pracovalo moc špatně. A byť výsledek byl chuťově dobrý, za moji naštvanost při přípravě to snad ani nestálo. 

Inspiraci jsem tedy brala hlavně na netu. Nějaké recepty byly i přiloženy u razítek, ale podle mě to nebylo ono. Nicméně těm dám časem ještě šanci... Ovšem zatím nejlepší jsou od této paní www.laskominyodmaryny.cz.

Na cca 40 sušenek
230 g celozrnné pšeničné mouky
20 g pšeničných otrub
125 g másla
120 g třtinového cukru (raději jemněji mletý)
1 velké vejce
2 lžíce plnotučného mléka
1 lžička čerstvě mletého kardamomu

Suroviny smíchat ručně nebo v robotovi, je dobré nechat těsto aspoň půl hodiny odpočnout v lednici. Těsto vyválet na plát silný cca 1/2 cm. Péct cca 10-15 minut (dle velikosti tvarů na 180 stupňů. Dají se jíst hned, lepší jsou den uleželé...

Jak už je mým zvykem, původní recept beru jako základ, který si přizpůsobím k obrazu svému, tedy především s ohledem na suroviny, které mám zrovna doma...

Mouku jsem dala tu, kterou jsem právě měla v zásobě - jednou celozrnnou, jednou chlebovou a jednou klasickou bílou hladkou. Otruby nemám, dávám pšeničné vločky. A těmi jsem nešetřila, takže většinou jich bylo víc než 20 g. Máslo jsem občas ošidila jiným tukem - hlavně kvůli ceně, ale často i proto, že dělám z dvojité dávky a v zásobě mívám navíc celou heru či stelu, ale celé máslo málokdy. Nicméně z másla jsou lepší, takže už vychytávám akce a nakupuju ve velkém... Třtinový cukr dodržuju, ten má prostě jinou chuť a bez něj to není ono. Když to chcete ošidit kvůli ceně - ano, ten nejlevnější stojí pořád zhruba dvaapůlkrát tolik co obyčejný - doporučuju to namíchat aspoň 50 : 50. Mléko taky dodržuju, ale už jsem tam nalila i kefír. Teď už se mi konečně podařilo sehnat i kardamom (i když teda ne čerstvě mletý, ale jen předem mletý), ovšem předtím jsem dávala koření perníkové (od kotányho lepší než od vitany) a to nám taky moc chutná - takže teď kombinuju kardamom s perníkovým. Přidávám i strouhaný perník, ten co se s ním sypou třeba kynutý knedlíky. Nemá to chybu. S těstem se pracuje moc dobře, když se moc lepí, přidám trochu vloček či mouky. Kvůli třtinovýmu cukru a vločkám se razítkový obrázek mírně deformuje či spíš tak trochu na sušence zaniká. Jenže vzhledem k tomu, jak výborně chutnají, nám to vůbec, ale vůbec nevadí...

Co vědí chytré děti

Martínek si tento týden začal říkat moc hezkou básničku. Vždycky řekl jen kousek, třeba verš nebo dva - ale i z těch pár slov mi bylo jasné, že tuhle básničku si zamiluju já i on :-) 

Dnes už jsem ji slyšela celou a fakt se mi moc líbí. 

Chytré děti vědí už,
že k vidličce patří nůž,
ke kolejím vláček,
a k podzimu dráček,
k nohám zase boty
a k písničce noty,
k zubní pastě kartáček
a k panence panáček,
k huse žluté housátko
a ke kočce koťátko,
k vejci slepice
a k hlavě čepice,
babička k dědovi,

maminka k tátovi
a rodiče k dětem,

dokud chodí světem.

Básničky pro hezký den

Sem tam vykládám klukům básničky. 

Zpaměti. 

Kdysi jsem jich uměla spousty, teď bez problémů zvládnu Křišťálovou studánku od Sládka, Poštovní schránku od Wolkera a Kytici od Erbena. Ovšem nevím, jak moc je pro moje kluky přínosné poslouchat v mém podání "Zemřela matka, do hrobu dána, siroty po ní zůstaly", případně dnes, v době SMS a emailů,  téměř historické verše "Poštovní schránka na rohu ulice". Určitě dám i začátek Máje "Byl pozdní večer, první máj, večer máj, byl lásky čas." Ale na to mají kluci ještě času dosti :-)))

Vzhledem k tomu, že přednášení básniček mi šlo, často jsem byla "ozdobou" různých besídek či recitačních pásem určených k oslavám VŘSR, Vítězného února, případně osvobození a Rudé armády. A tak není divu, že mi naskakují třeba následující verše od Oldřicha Syrovátky "V té zemi krásných lip, kde nad továrnou hvězda plane, je lidem stále líp." nebo tyhle, u kterých autora neznám "Pro koho Lenin žil? Všem lidem pro štěstí. Teď tichým spánkem spí na Rudém náměstí."

Básnička začínající slovy "Maminko, ví to pan prezident, že mám žákovskou knížku, že se chci učit každý den opravdu na jedničku?" vypadá na první pohled jako motivační verše pro našeho prvňáčka. Ovšem jen do chvíle, kdy člověku dojde, že prezident je v tomto případě myšlen Gottwald a básnička se týká února 48.

Přesto i mezi těmito je jedna, kterou už moji kluci slyšeli mockrát a já ji mám moc ráda - už od nějaké druhé třídy, kdy jsem ji četla v Mateřídoušce... Jen nevím, jak přesně se jmenuje a kdo ji napsal (ale zkusím zjistit)

Mamiko, namaluj mi mír!

Skloní se máma nad papír a štětec v ruce zaváhá.

Mír?

Pak rozhodne se v malé chvilce -

vykrouží velké žluté slunce, 

vlaštovka k němu modrým nebem letí.

A v trávě na babu si hrají děti. 

Kolem je z pestrých kytek zahrada.

No ne, ta máma je tak šikovná... !

Tohle je přece naše ulice,

dva človíčci se na ní vedou za ruce.

Mámo, vždyť to jsi přece ty a já!

Další moje oblíbená je Kámen v botě od Mileny Lukešová. Kdysi jsem ji vybrala pro svýho bráchu a on s ní v první třídě vyhrál 1. místo ve školním kole. Určitě mimo jiné zaujal i tím, že si před sebe postavil obrovský balvan, zabořil se do něj pohledem a po celou dobu svého přednášení koukal jen a pouze do země na ten šutr... 

Už vím, kamínku, 

tak to ty,
to tys mi vlezl do boty.
Už ať jsi venku -
raz, dva, tři. 

Kamínek do bot nepatří.

Poslušně řekl:  

- Hm, to jistě.
Jenomže ležet celý den
pořád jen na tom jednom místě,
když bota zná kdejaký kout--
Chtěl jsem se trochu proběhnout.
Děkuji...

A jak letěl stranou,
zavolal ještě: 

- Na shledanou!

A pak je jedna básnička, kterou mi kdysi vystřihla z novin moje babička. Dodnes ji mám schovanou. Přednášela jsem ji ve druhé třídě a protože je moc hezká, pamatuju si ji doteď. A občas ji s láskou povídám klukům na dobrou noc. Už od mala, když byli ještě v postýlce. Je sice pro holčičky, ale to neva. Napsal ji Josef Hanzlík a jmenuje se Než půjdeš spát.

Nejdřív Ti přeju pěkné usínání, 

jak v mechu nebo na medová stráni. 

Přeju Ti spánek, aby nebyl krátký, 

abys v něm mohla doplout do pohádky. 

Ty nejkrásnější pohádky Ti přeju, 

ty plné draků plné čarodějů, 

ale i princů ve stříbrné zbroji, 

kterých se saň i černokněžník bojí. 

Ať ve Tvém spánku nikdy nezhasíná 

kouzelná lampa chlapce Aladina. 

Ať zlatá jabloň vydá hojnost plodů, 

ať třetí bratr najde živou vodu 

a s ní i poklad nedozírné ceny, 

ať zkamenělé bratry odkamení. 

Ať všechno skončí ve svatební slávě 

a Zlatovláska, to jsi Ty teď právě, 

ať žije šťastně se statečným princem. 

Ať se ji ale stýská po mamince! 

Protože řek, těch bývá devatero, 

Ty ale musíš umět vybrat, kterou 

se v noci tiše vyplouvá do pohádky 

a kterou ráno připlouváme zpátky.