Na sobotu hlásili nádherné počasí a musím uznat, že předpověď vyšla dokonale. S jednou maminkou z oddělení jsem se domluvily, že vyrazíme společně s ní i její holčičkou, a to jak ráno, tak odpoledne. Děti nám oběma po obědě pořád ještě spí, tak jsem usoudily, že je lepší se vrátit do léčebny na teplý oběd a vyspat se do pořádné postele než být celý den pryč.
Ráno jsme vyrazili na Dutý kámen. My už tam byli loni, ale to nevadí. Kluci, hlavně teda Marťa, byli tehdy malí a já si to tam moc neužila - pořád jsme koukala pod nohy, vedla jsem za ruku oba dva, nahoře na vyhlídce jsem měla strach, aby se mi nezřítili dolů. Letos to bylo jiný. Ondra šel ukázněně, Marťu jsem chvílema jistila, ale je na nich fakt vidět, že jsou o rok dál. Celou cestu sbírali klacky, šišky, zakopávali o kořeny stromů, pobíhali po lese sem a tam.... a byli šťastní :-)
Vyhlídka na samotém vrcholku Dutého kamene nezklamala. Kluci už poznali Klíč i Ortel (místní nejvyšší vrcholy), viděli jsme Cvikov a vůbec - zkrátka pohled do kraje z výšky prostě stojí za to. Děti dostaly k svačince banán, což bylo super, protože si tam s ním sedly na jakousi kamennou "lavici", co byla nahoře, a kluci i jejich malá kamarádka seděli aspoň chvíli v klidu :-)
Cesta zpět byla stejně pohodová jako ta směrem tam a po příjemně stráveném dopoledni už jsme se těšili na odpoledne...
Žádné komentáře:
Okomentovat