Tvarohovo-malinové muffiny

Naši kluci rostou jako z vody a už dávno neplatí, že nesníme plech buchet. Sníme. Hlavně teda Martínek, ten je vyloženě "buchýtkovej" :-)

A tak, když jsem minulý týden potřebovala víc místa v mrazáku a přebývala mi tam krabička malin, zapátrala jsem na netu, co by se z nich dalo upéct... No a našla jsem recept na tyhle mňamózní muffiny. A protože jseou vážně moc dobrý, tenhle týden je pečeme znovu. 

Z dávky je 24 kousků, u nás minule zmizly za 24 hodin. Tož schválně, jak dlouho vydrží tentokrát?

Tvarohovo-malinové muffiny - 24 ks

200g másla  (lze namíchat s herou)

250g polotučného tvarohu (dala jsem plnotučný)

200g cukru moučka + 1 vanilkový cukr

150g polohrubé mouky 

150g hladké mouky

1 prášek do pečiva 

špetka soli

4 vejce 

asi 2 hrsti malin (klidně i víc, určitě lze dát i jiné ovoce)

2 lžíce rumu

Změklé máslo a cukr utřeme, přidáme tvaroh a znovu pořádně vyšleháme.

Postupně přidáme žloutky a sůl. Poté vmícháme postupně mouky s práškem do pečiva a rum. 

Vmícháme sníh z bílků a nakonec opatrně maliny. 

Plníme do formiček a pečeme na 180 - 190°C asi 20min.

 

Všem mámám...

Blíží se svátek matek, ve školce už se nacvičují básničky a písničky. A dnes si Ondra kreslil a najednou mi začal recitovat:

Kdyby mi tak někdo řekl, 

třeba kamarád,

"prodej mi tu svoji mámu, 

dám ti za ni hrad".

Neprodám, neprodám, ani za nebe.

Nechám si tu svoji mámu jenom pro sebe.

Martínek  mi básničku říkal už dřív, dnes moc nechtěl, ale slíbila jsem mu, že si pustíme Vinnetoua, takže mi odříkal tuhle:

Dáme kvítí do džánku,

tahle bude pro mamku.

Na překrásnou kytičku,

uvážeme pentličku.

A teď můžu zavolat:

"maminko, já mám Tě rád!"


No máme my to kluky šikovný. Už se těším, až to budou říkal ve školce :-)

Sobotní výletování

Dlouho jsem neměla čas něco napsat. Tak projíždím příspěvky a našla jsem jeden rozepsaný z loňského léta, tuším 17. srpna... 

Na sobotu hlásili nádherné počasí a musím uznat, že předpověď vyšla dokonale. S jednou maminkou z oddělení jsem se domluvily, že vyrazíme společně s ní i její holčičkou, a to jak ráno, tak odpoledne. Děti nám oběma po obědě pořád ještě spí, tak jsem usoudily, že je lepší se vrátit do léčebny na teplý oběd a vyspat se do pořádné postele než být celý den pryč.

Ráno jsme vyrazili na Dutý kámen. My už tam byli loni, ale to nevadí. Kluci, hlavně teda Marťa, byli tehdy malí a já si to tam moc neužila - pořád jsme koukala pod nohy, vedla jsem za ruku oba dva, nahoře na vyhlídce jsem měla strach, aby se mi nezřítili dolů. Letos to bylo jiný. Ondra šel ukázněně, Marťu jsem chvílema jistila, ale je na nich fakt vidět, že jsou o rok dál. Celou cestu sbírali klacky, šišky, zakopávali o kořeny stromů, pobíhali po lese sem a tam.... a byli šťastní :-)

Vyhlídka na samotém vrcholku Dutého kamene nezklamala. Kluci už poznali Klíč i Ortel (místní nejvyšší vrcholy), viděli jsme Cvikov a vůbec - zkrátka pohled do kraje z výšky prostě stojí za to. Děti dostaly k svačince banán, což bylo super, protože si tam s ním sedly na jakousi kamennou "lavici", co byla nahoře, a kluci i jejich malá kamarádka seděli aspoň chvíli v klidu :-)

Cesta zpět byla stejně pohodová jako ta směrem tam a po příjemně stráveném dopoledni už jsme se těšili na odpoledne...