Včera pošťák přinesl balíček a v něm byly dva baťůžky pro naše loupežníky. Zelený pro Ondru a modrý pro Martínka. Okamžitě si je zamilovali - no však se baťůžky taky jmenují "Mazlíček" :-) Celý den tu pochodovali s baťůžkama na zádech, byli celí nadšení z toho, že jsem jim dovnitř sbalila mikču a oni mohli NĚCO nosit :-) Večer jsme zašli s Martínkem do obchodu a koupili brumíky, aby si je kluci mohli přibalit s sebou, až půjdeme na výlet.
Dnes už to vypadalo, že kluci jsou relativně v pohodě, už nesoplí a nekašlou, tak jsem se vydali na odpolední procházku. Samozřejmě oba měli baťůžky na zádech. Připravovala jsem je na to celé dopoledne, pořád jim připomínala, že "půjdeme na výlet" a viděla jsem na nich, jak moc jsou natěšení :-)
Maťa takhle ještě nikdy venku pěšky nešel, vždycky se vezl v kočárku. Samozřejmě jsem se docela bála, aby poslouchal, aby mi nevletěl pod auto, byla jsem připravená ho při sebemenším problému okamžitě strčit do croozera, který jsem vzala s sebou. Ale nebylo to potřeba. Sice jsem na něho mockrát volala, aby zastavil, aby šel na kraj a tak, ale byla jsem nadšená, jak byl vzorný :-) Taky jsem kluky donutila, aby se drželi za ruky. Musím říct, že jsme potkali pár lidí, co se na kluky naculovali. No jo, vypadali jako andílci :-)
Asi v půlce cesty jsme narazili na turistické značky. Ondra už je znal, pamatoval si je z našich letních výletů. Takže nadšeně a velmi velmi nahlas volal "znamení, znameníííííí" a pokaždé se ke značce celý šťastný rozběhl. A Maťa samozřejmě za ním. Jenže zatímco Ondra volal "znameníííííííí", tak Maťa křičel "kamenííííííííí" :-)))
Žádné komentáře:
Okomentovat