Zase, už snad po sté, nás skolila jakási choroba.
Minulý pátek měl Martínek čtyřicítky horečky, nedaly se srazit, kleslo to pouze při sprchování. Jenže jinak mu nic nebylo, prostě NIC. Doktorka ho prohlídla a naznala, že to asi bude nějaká jednodenní viroza.
Bohužel teplota se pořád držela hodně vysoko, tak jsme sráželi jak to šlo, ale pořád to nepomáhalo.
V neděli ráno si Martínek ukazoval na ouško, že ho to bolí - takže jsem vcelku na nic nečekala, sbalila oba kluky a jela na pohotovost. Ondra měl totiž taky teplotu a kašlal.
Oba vyfasovali antibiotika a Maťu poslali ještě na ORL. Tam potvrdili zánět středního ucha a než jsme se rozkoukali, tak mu ouško píchli. Je to sice šílený, ale byla to pro něj velká úleva, horečka mu pak brzy klesla.
Kámen úrazu však nastal doma, kdy jsme měli ouško vyplachovat borovou vodou. Martínkovi se to samozřejmě vůbec, ale VŮBEC nelíbilo :-( Pořád křičel "nechcííííííííí", chudáček náš malej.
Ovšem včera to krásně završil. Zase byl čas na borovou vodu, tak říkám: "Martínku, budem vyplachovat ouško. Pojď sem, ukaž, kde ho máš?"
A Martínek mi na to bez mrknutí oka odhodlaně povídá: "Nemám ouško!"
A dokonce se tomu sám smál :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat