Kluci, chcete princeznu?

Chovej se jako princ, 

když chceš mít doma princeznu.

Protože na vola čeká doma jenom kráva...


přišlo mi emailem :-)

Absolutní únava

Co je to absolutní únava?

Jít za manželem na návštěvu do nemocnice, předat mu děti, obsadit mu postel a regulérně tam vytuhnout...

Stalo se mi dnes. 
Ještě že kluci byli s tatínkem moc rádi a zcela vyčerpaná maminka jim tu půlhodinku vůůůůbec nechyběla :-))) 

Vyznání pro mého muže.....

Už je to skoro 10 let...

Chodili jsme tehdy spolu asi měsíc. Byl to jeden z prvních víkendových večerů, kdy jsme nebyli spolu, protože jsem šla s kámoškou J. na čoch. Pořád jsem Ti psala SMS jak se mi stýská  a přála si být s Tebou... Přesto ale jsem se tam bavila skvěle. Na rychlý jsme byly s J. na parketě, na pomalý jsme postávaly kolem. 

A pak někdy kolem půlnoci to přišlo - začali hrát tuhle písničku. Úplně mě zamrazilo... Neznala jsem ji, ale přišlo mi, že je jak o nás - Znám Tě pouze krátce, možná to byl sen, měsíc jasně svítil, byl to zvláštní den... 

Vzpomínám si, že její refrén jsem Ti tenkrát poslala jako SMS.

Dnes jsem na tuhle písničku po dlouhé době znovu doklikala na netu a..... jo, je to o nás :-) A po těch letech Ti posílám úplně stejnou SMS :-)

Ty jsi má láska, Ty jsi můj sen,

Tebe chci líbat snad celý den,

Ty jsi má touha, Tebe chci mít,

nocí se loudat, životem jít... 

Potkani

Ondra na procházkách vyhledává různé zkratky, občas si cestu prodlužuje, když může, tak jde po schodech - prostě aby to pro něj nebyla nuda a nemusel jít stále těsně vedle mě. Samo, že ho mám pořád pod kontrolou - to dodávám proto, aby na mě někdo neposlal sociálku :-)))))

A tak jsme se dnes zase vraceli domů, já šla klasicky průchodem a Ondra se ptal: "Mamííí, můžu jít zkratkou?" 

"Můžeš Ondři!"a jen jsem zkontrolovala, že je to tráva a ne bahno. Nebylo.

"Tak se pak potkáme, jo?" a už metl okolo.

Hned za rohem jsme se potkali a Ondra hlásí : "Mamíííí, my jsme se potkali, my jsme potkanííííííííí" :-)

Netopýr se netopil

Koupila jsem dnes klukům rukávky do vody. Zatím jen jedny, že vyzkoušíme velikost a druhý koupíme buď větší nebo menší. Samo že jsme hned večer museli napustit úplně plnou vanu a Ondra je už zkoušel. 

Ptá se mně: "Mamííí, dá se s rukávkama plavat i pod vodou?"

Já na to poučným tónem: "Pod vodou ne, Ondrášku, to by nešlo. Ty rukávky máš právě na to, abys plaval nahoře na vodě, aby ses neutopil."

Do hovoru se vložil Maťa a takovým rozumným hlasem povídá: "Já taky ne(u)topííl. Já bojím ne(u)topííla. Kde je netopýýýl?"

A je mi jasný, že my o voze a Maťa o koze - neb hned na to začal štrachat mezi hračkama do vody, aby mi ukázal, kterýho netopýra že se to vlastně bojí :-)

Znamení - kamení

Včera pošťák přinesl balíček a v něm byly dva baťůžky pro naše loupežníky. Zelený pro Ondru a modrý pro Martínka. Okamžitě si je zamilovali - no však se baťůžky taky jmenují "Mazlíček" :-) Celý den tu pochodovali s baťůžkama na zádech, byli celí nadšení z toho, že jsem jim dovnitř sbalila mikču a oni mohli NĚCO nosit :-) Večer jsme zašli s Martínkem do obchodu a koupili brumíky, aby si je kluci mohli přibalit s sebou, až půjdeme na výlet. 

Dnes už to vypadalo, že kluci jsou relativně v pohodě, už nesoplí a nekašlou, tak jsem se vydali na odpolední procházku. Samozřejmě oba měli baťůžky na zádech. Připravovala jsem je na to celé dopoledne, pořád jim připomínala, že "půjdeme na výlet" a viděla jsem na nich, jak moc jsou natěšení :-)

Maťa takhle ještě nikdy venku pěšky nešel, vždycky se vezl v kočárku. Samozřejmě jsem se docela bála, aby poslouchal, aby mi nevletěl pod auto, byla jsem připravená ho při sebemenším problému okamžitě strčit do croozera, který jsem vzala s sebou. Ale nebylo to potřeba. Sice jsem na něho mockrát volala, aby zastavil, aby šel na kraj a tak, ale byla jsem nadšená, jak byl vzorný :-) Taky jsem kluky donutila, aby se drželi za ruky. Musím říct, že jsme potkali pár lidí, co se na kluky naculovali. No jo, vypadali jako andílci :-)

Asi v půlce cesty jsme narazili na turistické značky. Ondra už je znal, pamatoval si je z našich letních výletů. Takže nadšeně a velmi velmi nahlas volal "znamení, znameníííííí" a pokaždé se ke značce celý šťastný rozběhl. A Maťa samozřejmě za ním. Jenže zatímco Ondra volal "znameníííííííí", tak Maťa křičel "kamenííííííííí" :-)))

Těším se na léto, až budem zase podnikat výlety, určitě to bude bezva...

Jáhelné koule

Nedávno jsem dělala zdravou mňamku. Na jáhelné koule jsem narazila na webu Vaříme zdravě, hned je vyzkoušela a moc nám chutnaly. Tu je odkaz http://www.varimezdrave.cz/jahelne-koule

Receptu jsem se vcelku držela, místo oleje od Justu jsem dala klasickou esenci od oetkera a taky to bylo dobrý. Sušené meruňky doma běžně nemám, takže jsem přidala rozinky a brusinky. Obalovala jsem v kukuřičné mouce, protože kokos jsme doma neměli. Nebylo to moc sladké, nicméně jako odpolední dobrůtku ke kávičce to mohu doporučit zcela určitě.

Letní sestřih :-)

Do léta je sice daleko, ale to mi nezabránilo v tom, abych klukům udělala letní sestřih :-)

Než sundají čepice, tak jim to trochu doroste a bude zase vidět, že Ondra je blonďatej a Martínek má vlásky hnědý. 

Tomáš převlečený za motorku

Kluci teď objevili duplo. Ne že by o něm dřív nevěděli, ale teď si s ním hodně staví. Oba :-)

A Ondra přestavěl mašinku Tomáš. Povídá mi: "To je Tomáš, on musí být vysoko, aby daleko viděl. On sedí na motorce. To je prostě Tomáš převlečený za motorku..."

Nemám ouško

Zase, už snad po sté, nás skolila jakási choroba. 

Minulý pátek měl Martínek čtyřicítky horečky, nedaly se srazit, kleslo to pouze při sprchování. Jenže jinak mu nic nebylo, prostě NIC. Doktorka ho prohlídla a naznala, že to asi bude nějaká jednodenní viroza.

Bohužel teplota se pořád držela hodně vysoko, tak jsme sráželi jak to šlo, ale pořád to nepomáhalo.

V neděli ráno si Martínek ukazoval na ouško, že ho to bolí - takže jsem vcelku na nic nečekala, sbalila oba kluky a jela na pohotovost. Ondra měl totiž taky teplotu a kašlal. 

Oba vyfasovali antibiotika a Maťu poslali ještě na ORL. Tam potvrdili zánět středního ucha a než jsme se rozkoukali, tak mu ouško píchli. Je to sice šílený, ale byla to pro něj velká úleva, horečka mu pak brzy klesla. 

Kámen úrazu však nastal doma, kdy jsme měli ouško vyplachovat borovou vodou. Martínkovi se to samozřejmě vůbec, ale VŮBEC nelíbilo :-( Pořád křičel "nechcííííííííí", chudáček náš malej. 

Ovšem včera to krásně završil. Zase byl čas na borovou vodu, tak říkám: "Martínku, budem vyplachovat ouško. Pojď sem, ukaž, kde ho máš?" 

A Martínek mi na to bez mrknutí oka odhodlaně povídá: "Nemám ouško!" 

A dokonce se tomu sám smál :-)