Žádné dítě není tak roztomilé, aby matka nebyla šťastná, když konečně usne.
Ralph Waldo Emerson

neděle 19. června 2011

Pro všechny mé kamarádky a jednoho malého velkého bojovníka


"Přátelé jsou příbuzní, které si člověk vybírá sám."   
Deschamps


Mám pár opravdových přátel. Vlastně přítelkyň. Pánové prominou, ale na přátelství mezi mužem a ženou nevěřím. Jedinýho chlapa, který je mi vším, tedy i přítelem, jsem si vzala, a tento krok už nemám v plánu vícekrát opakovat :-)

Tahle moje druhá "rodina" není velká. Pár sester, vícero sestřenic a nějaký ty tety. Ségry bych mohla spočítat na prstech jedné ruky. Nemusíme se vidět měsíce a snad i roky. Přesto se při setkání pokračuje v hovoru tak jako by se skončilo včera. Jsme stále v kontaktu, i když více či méně častém. Mám pocit, že se na ně můžu kdykoli s čímkoli obrátit a ony tu vždycky budou. Automaticky nastaví svoje ucho, abych se mohla vykecat, svoje rameno, abych se mohla vybrečet, ale taky se zcela přirozeně a upřímně se mnou radují z mých úspěchů a mého štěstí... A přesně takhle to funguje i obráceně, aspoň doufám, že i ony mají ze mě ten samý pocit...

"Nepomáhá nám tolik pomoc našich přátel, 
jako jistota, že by nám pomohli." 
Epikuros

Tahle "rodina" se čím dál tím víc rozrůstá. Ani ne tak o nové přítelkyně, to už by fakt muselo něco být. Ale jde o partnery mých přítelkyň, které před svatbou i po ní náležitě drbem :-)))  A taky o jejich děti, na které se před jejich příchodem strašně moc těšíme. A když už je pak máme, je to sice obrovská radost a štěstí, ale co si budem říkat, starostí snad ještě víc. A je potřeba se ujistit, že jinde to není jinačí... A to fakt není, že holky?!? :-)))))

Před pár dny přibyl do téhle mé "rodiny" maličkatý človíček. Dlouho očekávaný a moc chtěný.
Radost, že se z další mé "ségry" stala dvojmamka, se ovšem mísí s pocity rozpaků. Měl totiž ještě čas, celý prázdniny si měl ještě užívat u mámy v bříšku... Místo toho se vyhřívá v inkubátoru... 

On to ale určitě všechno zvládne. Brzy přibere, povyroste a usínat už pak bude doma ve své postýlce. Je to šikula a bojovník. A na ten boj není sám, má mámu a tátu a další blízké lidi kolem.

A taky jednu tetu. Tetu, co mu moc a moc drží pěsti. I jeho mámě, aby to všechno zvládla. Je to moc a moc těžký, náročný a je jasný, že tenhle start do života bude o dost složitější než jaký měl původně být.

Dobře to dopadne! Držte se, myslím na Vás!




Žádné komentáře:

Okomentovat