Domácí chleba s domácím máslem a domácí šunkou

Mít vše domácí je už nějakou dobu docela IN.

Přijde mi trochu legrační, že se lidstvo celá staletí, a ve dvacátém obzvlášť, snažilo, aby za člověka všechno dělaly stroje, aby se vše mechanizovalo a automatizovalo, aby se všichni specializovali a každý dělal jen něco, jen to, co umí - no a teď, ve století jednadvacátém, se vracíme zase o krok zpět.

Jestli je to tím, že tito "specialisté" začali hřešit na to, že danou věc nikdo jiný nedělal (a neuměl a nebo nevěděl, že by umět mohl) a tudíž kvalita začala tak trochu pokulhávat, někdy i velmi viditelně pajdat? Nebo že cena je již pro některé spotřebitele neakceptovatelná? A ani se nedivím, když v ceně finálního produktu se musí odrazit nejen cena základních surovin, ale i provozní náklady daného výrobce, a to včetně mezd, daní a odvodů z nich, zaplatíme dopravu, prodejce, reklamu... Vždycky si vzpomenu na svého prvního šéfa, který se naoko podivoval nad cenou čínských nudlových polévek - kdysi (a možná i teď) se prodávaly pod 5 Kč! Jaká je asi jejich výrobní cena, když v těch necelých 5 Kč je i obal, letecká doprava z Číny, marže obchodníka a také náklady na marketing a propagaci?  

Jasně, jsou věci, co doma neuděláte, ať již kvůli zručnosti nebo kvůli tomu, že byste si k tomu museli pořídit další "udělátka" a prostě by se to už vážně nevyplatilo.

Jenže je pořád hodně toho, co se doma vyrobit dá, s čím člověk nemá velké náklady navíc (jako vystudovaný ekonom bych měla mluvit o nákladech "mezních") a těžko říct, proč je zatím relativně málo těch, co na tohle přišli a uvedli to tzv. do praxe :-)

Nejsem žádný home made průkopník, na některé věci jsem líná a u některých mi přijde průmyslová kvalita OK. Ale trochu se snažím, to zase jo...

A tak jsem dnes ráno s nadšením zjistila, že můžeme snídat domácí chleba s domácím máslem a domácí šunkou. Nebo taky s domácí marmeládou. A nebo si dát domácí jogurt. A s chutí se zakousnout do domácích sušenek. A mohla bych pokračovat... 

Často si v těchto chvílích vzpomenu na svoji babičku. Byla jsem její jediná vnučka, do mě tedy vkládala své naděje o pokračovatelce domácího pečení, vaření a tak vůbec. Jenže za jejího života jsem se nijak zvlášť coby "hospodyňka domácí" neprojevovala. Víc jsem se věnovala matematice, studiu ekonomie, práci... Což byla pro babičku tak trochu španělská vesnice a troufám si tvrdit, že vůbec nedokázala pobrat a docenit množství mého úsilí tomu věnovaného. Jaké bylo její překvapení, když jsem upekla svoje první vánoční cukroví a ono bylo poživatelné! A vzhledné! A bylo zdatným konkurentem toho jejího :-) 

Škoda, že neviděla moje dorty, které jsem pekla klukům k narozeninám, že už nikdy neochutná moje vánoční cukroví, že se u mě nemůže stavit na pokec a na bábovku. Určitě by koukala, když by tu na ni čekal domácí chleba s domácím máslem a domácí šunkou a k tomu mohla popíjet domácí bylinkový čaj...
A možná že se na nás babi odněkud dívá, směje se, kam ten svět spěje a že to se mnou zase není tak špatný :-)))

PS tak ještě ty recepty

máslo

šlehačka 33% - ušlehat šlehačku a šlehat ještě dál, až se oddělí podmáslí a zbyde máslo. Podmáslí slít (a vypít, neb je úžasně lahodné), máslo ještě aspoň třikrát propláchnout v ledové vodě a je hotovo. 

šunka

1 kg kuřecího nakrájet na kostky, cca 1/3 rozmixovat na jemno (třeba ponorným mixerem), přidat 22 g soli, 4 g cukru moučka (nebo medu) a 1 dl vody a minimálně 20 minut míchat-hníst v robotovi, spíš dýl, aby se vše spojilo. Nechat 2 dny odležet v lednici, pak vařit buď ve formě nebo ve varných sáčcích, a to 2 hodiny na cca 80 stupňů (min 75, max 85, nutno opravdu hlídat). Nechat vychladnout a hotovo.