Marťa zatím spíš sbírá zkušenosti. Mám ale pocit, že se nevydrží dlouho soustředit. Takže po 2-3 partiích začne dělat chyby, nevezme soupeřovu nekrytou figurku, nechá si sebrat tu svou krytou a pak i tu, která tu první kryla, místo šachování sbírá pěšce a když už šach dá, tak krále nesebere a začne hrát jinou figurkou na opačné straně šachovnice. Podobných kiksů je na turnajích takovýchto špuntů vícero, prý jsou schopní i začít tahat pěšákama dozadu...
Turnaje mají většinou stejný průběh - Marťa každou svou prohru obrečí, kolikrát už natahuje během partie, vyhrávat se mu moc nedaří a končí na posledních místech. Pravda, většinou patří k nejmladším, takže lepší umístění se od něho ani nečekají. Ale chápu, že být pořád vzadu moc motivující není a že možná právě proto na zadních deskách děcka o to víc bojují o každičký půlbod.
V pondělí jsme byli na turnaji, kde byli i opravdoví začátečníci, takže byla naděje, že i Marťa nějaký ten bodík vybojuje. A povedlo se, po třech porážkách se dočkal výhry. Jenže tohle zas pro změnu neustál jeho soupeř a začal opravdu hodně plakat. Protože jsem stála hned vedle a protože to znám, okamžitě jsem se dala do utěšování a chlácholení, i Marťu jsem nutila k nějakému sportovnímu gestu. Marťa kluka taky pohladil po vlasech, lehce ho objal a když jsem mu navrhla, ať klukovi taky něco hezkého řekne a utěší ho, tak jen konstatoval: "no jo, no... ale já jsem chtěl taky vyhrát!"
Marťu čeká mistrovství republiky. Zázraky se od něj nečekají, doma přípravě moc nedá a já jsem ráda, že to bere jako prima zábavu, nikoli jako nepříjemnou činnost. Přesto bych mu moc přála, aby se mu aspoň trošku zadařilo. Aby se štěstí aspoň někdy přiklonilo na jeho stranu. Aby nebyl znechucen, ale naopak příjemně navnaděn a chtěl hrát víc a víc - a především rád. To kdyby se povedlo, bude to úspěšná mise. Držte mu prosím pěsti!
Žádné komentáře:
Okomentovat