Skončila jedna etapa dětství, ta bezstarostná. A začala druhá, plná povinností. A tak je tu najednou velký nový svět, kde se teď možná cítí trochu ztracený, ale my všichni kolem víme, že to bude OK :-)
Ale někdy, někdy je to pro mě zatraceně těžký....
"Martínku, kde máš deníček z družiny?"
"Já nevím."
"Jak to? Přece musíš vědět, kam sis ho dával..."
"Dával jsem si ho do tašky."
"V tašce není. Kde ho máš?"
"Já jsem si ho tam dával, k ostatním sešitům."
"Marťo, nedával. To by tam někde musel být. A on tam není, pojď se podívat!"
"Mami, DÁVAL! asi teda utekl..."
Žádné komentáře:
Okomentovat