Vánoční karamelový likér ala baileys

Vánoce ťukají na dveře a to je pro mě příležitost mít v lednici nějaké to babské pití. Tak říká náš taťka všem těm slaďárnám ať už jsou krémově husté nebo naopak řidší konzistence, prostě likérům :-)

Většinou mi Ježíšek přinese Missis, Carolans nebo Baileys. Jenže letos jsem se rozhodla Ježíška překvapit a vyrobit si tuhle dobrotu sama. Návod jsem samozřejmě našla na netu, ale zase jsem si ho trochu upravila - občasná kreativita při přesných receptech je mi přece vlastní :-)

Domácí baileys

karamelové salko

uvařený vychladlý puding z 1/2 l mléka - karamelový, vanilkový nebo mandlový

vanilkový cukr

1/2 l rumu (tuzemáku)

Toť původní recept. Přiznám se, že rum mám ráda spíš na ovonění, ale při výše uvedeném množství mi přijde, že jeho chuť přerazí vše ostatní. Takže puding (v mém případě vanilkový s přidaným vanilkovým cukrem) jsem uvařila řidší, následně jsem ještě převařila cca hrnek mléka. Do šlehací nádoby jsem dala zhruba 3/4 plechovky karamelového salka a cca 1/4 klasického salka, uvařený puding a rum. Rum ne hned celý, ale přidávala jsem postupně, celkově zhruba 2/3 lahve, no prostě dle chuti. Nakonec jsem doředila na požadovanou konzistenci převařeným mlíkem. Ze začátku, než se vše spojilo, mi to normálníma metlama vůbec nešlo šlehat, tak jsem použila ponorný tyčový mixer. No a pak už zase metly. Výsledný likér jsem přes sítko nalila do lahve a dala do lednice. Je VYNIKAJÍCÍ!!!

PS klasické salko jsem tam dala jen proto, že jsem si část karamelového schovala na jedno výborný cukroví :-) Aspoň je vidět, že i takto to lze.

Tak cink a ťuk - ať máme letošní Vánoce takové, jaké jsme si je vysnili... 

Milý dopis od sestřičky Lenky

Je to sice už půl roku, co jsme se vrátili ze Cvikova, ale velmi velmi často na pobyt v tamní léčebně vzpomínáme. Fakt se nám stýská. Navíc letošní zimu je opravdu vidět, že klukům ozdravný pobyt ve Cvikově pomohl. Určitě teda mělo vliv více faktorů - jsou starší, přecejen trochu odolnější, mají odstraněné mandle - no všechno se počítá. Ale co se týče našeho pocitu - Cvikov prostě jednoznačně pomohl. 

Už delší dobu jsme plánovali, že napíšeme naší milé rehabilitační sestřičce Lence. A protože se blíží Vánoce, byla k tomu ideální příležitost. Krom PFka s klukama vyfocenýma u Samuelovy jeskyně ve Sloupu (čili kousek od Cvikova) jsme jí přibalili pár dalších fotek, dopis o tom, jak stále vzpomínáme a jak se nám teď vede, a malou publikaci o Brně, protože co si budem říkat - u nás na Moravě je taky moc hezky :-)

Moc mě potěšil email, který mi dnes Lenka poslala. Bože, jak moc bych se chtěla přenést v prostoru, chtěla bych aspoň chvíli být ve Cvikově, pozdravit se se všemi, zajít s klukama nakrmit koníky, jít kolem potůčku, přejít lávku a dojít až k rybníku a Vodníkovi, pokračovat k jeskyni a drakovi Ondrakovi, vyšplhat se až nahoru do kopce k lišce a Budulínkovi a nakonec skončit před "naším" pavilonem a uvelebit se s klukama na psovi vyřezávaném ze dřeva, který se víc než nápadně podobal Falkovi z Nekonečného příběhu... Jak  málo by mi stačilo ke štěstí. Nebo je to moc? 

Některá místa a někteří lidé se prostě v našem srdíčku zabydlí natrvalo...

Lenko, jsem ráda, že jsem Vás poznala, jsem ráda, že zrovna k Vám jsme ve Cvikově byli přiděleni, a budu moc ráda, když se ještě někdy potkáme. Snad to není nereálné přání... A zůstaňte i nadále taková, jaká jste, protože jste skvělá. Mám Vás fakt moc ráda! A nejen já, i kluci si na Vás stále pamatují... 

Ještě jednou díky za email, udělal mi velkou radost.

Dobrý den ........,
moc a moc děkuji za Váš balíček. Strašně moc jste mě potěšila dopisem, dárkem a fotografiemi. Děkuji mnohokrát, byl to krásný dárek, který mi udělal ohromnou radost. Velmi mě potěšila vaše slova díků a pochvaly na naší léčebnu. Fotky jsou krásné, panebože - kluci úžasní a nám dvěma to také  sluší.
Měli jsme tady hodně sněhu, ale v těchto dnech více prší, takže sněhová nadílka je pryč a zbyla jen mírná ledovatka, břečka a hnus. Je tu stále mlha a zataženo, takže v 15.00 hod. to vypadá, že je večer.
Jsem moc ráda, že jsou kluci zdraví a že jste si užili stanování, no a že vám léčebna upevnila zdraví. Budu moc ráda, jestli se shledáme, přijedete k nám na pobyt. Vím, že to bude již problematické se zaměstnáním, ale třeba se to nějak zařídí, uvidíme.
Na Moravu se zatím nechystám, ale nikde není psáno, že to tak bude napořád.
Maminek mám plno - ale ne všechny vniknou hluboko do paměti, Vy a Vaše děti ano, jakpak bych si na Vás nepamatovala, byly to chvíle velice příjemné a plodné. Jsem ráda, že i vy mě máte uloženou ve své duši a vzpomenete si na mě - a na cvičení v léčebně.
Ještě jednou děkuji za Vaše přání a poděkování, za fotky a budu vzpomínat a těšit se, že příští rok zase přijedete.
Moc děkuji. 

Vaše Lenka B.
PS.: klukům posílám véééééééééééélkou pusu a přeji krásného Ježíška. Vám hodně zdraví a štěstí, pohody a skvělou rodinu, kterou již máte. A hlavně HODNĚ ZDRAVÍ NEJEN VÁM, ALE CELÉ VAŠÍ  RODINĚ. L.B.

Jak jsme vyhráli

Na začátku prosince jsme měli cestu na poštu. A tam při čekání ve frontě mě napadlo, že si s klukama koupíme losy. Tedy ne sobě, ale taťkovi, aby měl radost. Původně jsem chtěla pouze nějaký za 10 Kč, jen tak pro radost. A taky aby si kluci při vybírání mohli užít pocit důležitosti - protože v tu chvíli přece všechno záleží jen a jen na nich. Nakonec jsme se ale nechali zlákat a Ondra vybral pro taťku jeden vánoční za 50 Kč. Protože to ale bylo Martínkovi líto a chtěl taky vybírat, mohli si každý koupit ještě ten malý za 10 Kč. 

Doma jsme taťkovi dárek vítězoslavně předali.

A my jsme vyhráli! 

Na velký los 200 Kč a na malý 10 Kč. 

O pár dní pozděj jsme šli na poštu pro výhru a rozhodli jsme se za 110 Kč koupit další losy. 

Ale tentokrát už dopadlo všechno tak jak má - protože "neštěstí ve hře, štěstí v lásce". 

Přesto jsme 30 Kč v plusu a užili jsme si svoji chvíli štěstí :-)

 

Lodičky

Vánoce se kvapem blíží :-) 

Byteček nám voní cukrovím, u čekadla je už víc okýnek otevřených než zavřených, venku je dokonce i sníh (i když dnes zase začal tát), na náměstí prodávají stromečky, pouštíme si koledy a vůbec se tak nějak snažíme si tento adventní čas užívat :-)

Dnes jsem se konečně přinutila i k tomu, abych u kluků v pokojíku umyla okno a vyprala záclonu, na skla dala folie s vánočním motivem a pak jsme s taťkou celé okno ozdobili světýlkama a baněčkama. Jedna červená kometa definitivně dokometila, když se ji Marťas snažil podrobně zkoumat, ale s tím se holt dopředu počítá.

No a pak jsme zhasli, vytáhli velkou místu, napustili vodou a......

No jasně - pouštěli jsem ořechové lodičky. 

Paráda.

Jsme připraveni. 

Ježíšku, haló, slyšíš nás? Už můžeš přijít :-))))) 

Dnešní ráno...

Kluci se nám budí strašně brzo, nenechají nás vyspat. Takže včera jsem jim natvrdo řekla, že dokud bude venku tma, musí zůstat v postýlkách.

Dnes ráno, krátce po šesté hodině za náma zase naklusal Martínek, v ruce pejska, došel až k posteli, pak se zarazil, řekl něco jako "tma" a téměř jako náměsíčný zase vzorně odkráčel do pokojíka, lehl si do postýlky a na chviličku ještě unul. :-)

Po půl sedmé jsem už ale musela vstát. Rozsvítila jsem, což je takové "znamení" a kluci se okamžitě přesunuli za taťkou do postele. Ondra se k taťkovi tulil, mazlili se a pak Ondra povídá: "Já tě pochovám... Kam?"

Ale s taťkou nebude tak zle :-) Ondra se chtěl asi optat podobně jako když říká: "Já ti dám pusinku. Kam?"

Ovšem nasmáli jsme se hodně. Trochu mi to připomnělo historku, když jsem byla malá. Když naši měli být doma a nebyli, nechávali mi vzkaz ve dveřích. No a jednou tam na mě čekal lístek "jsme na hřbitově" - čímž mi nechtěli sdělit, že si tam šli lehnout na věky, ale pouze okopat hrob a přesadit kytky :-)

Počítání pejsků

Martínek před sebe na stůl postupně skládal svoje pejsky z lega a počítal: "Jeden, dva, či, pět, šest, sedumnáct, osumnáct."

 

Nakonec konstatoval: "Čtyzi pejsky mám."

A před ním na stole stáli vedle sebe černý, bílý a hnědý :-)))