Marťu jsem chodila kontrolovat i v noci. Děsně se potil, takže se několikrát za noc musel převlíct. První noc mi přišel docela mimo, jako by někam padal, fakt strašný. A když už se mi ho povedlo přivést jakžtakž do bdělého stavu, tak mi povídá: "Maminko, já nechci abys byla dinosaurus"
Marťa se z toho samozřejmě dostal, kluci už dobrali antibiotika a po odmaroděných jarních prázdninách můžou zítra naklusat do školy. Přišli o příměstský tábor a taky si neužili tu trochu sněhu, co tu tento týden napadla. Nicméně hláška o dinosaurech se bude v naší rodině asi ještě nějakou dobu připomínat :-)
