Když jsme ho tuto středu s Martínkem vyzvedávali z družiny, tak nám ještě na chodbě školy jako velikánskou novinku hlásil: "Mamíííí, já jsem přeskočil KOZU!"
No páni, tak oni už skáčou přes kozu, pomyslím si a nevyhnu se vzpomínkám na své vlastní hodiny tělocviku. Tohle mi tehdy docela šlo (ale dnes nevím nevím) a tak zjišťuju podrobnosti: "Ondro, tak to jsi teda borec. A skákals skrčku nebo roznožku?"
Dozvídáme se, že skrčku. A roznožku taky. A odráželi se na můstku.
Do hovoru se vkládá Martínek: "Mamííí, co je to skrček?"
Pobaveně vysvětluju, abych Marťovi trochu rozšířila obzory.
Už sedíme v autě, Ondra pořád nadšeně vypráví, jak skákali přes kozu a jak mu to šlo, takže je mi jasné, že "koza" byl zážitek dne.
A v tom Martínek pokládá zásadní otázku, která mu evidentně šrotuje v hlavě od prvního okamžiku, kdy Ondra o koze začal: "Ondro, a ta koza byla živá nebo mrtvá?"
